Nechoď pěšky, vem si běžky..

aneb zdolávání bílých plání v okolí Sezemic.

Na sobotu 17.1.2009 jsme vyhlásili "běžkovací den".



Sešlo se nás 9 statečných/ já, Honzík, Kačka a Mirek s Andym a Ronem, Petra s Fredem, Ilča s Molinou, Jířa s Tadeášem, a Žekovi s Kežem a Žekem/.
Jiřina, když vyndala běžky z auta, tak si je chtěla zapíchnout do sněhu, ale běžky zakvílely o asfalt....
Jířo, kolik myslíš, že tu máme sněhu :-)
Měla s námi jít ještě Lenďa s Tedíkem, ale byla si chytře v pátek zatrénovat a odřela si prý nohy tak, že by v sobotu musela běžet v pantoflích.
Škoda, psala, že jí pokousal v něděli na výstavě pes a my byli tolik zvědaví.
Zdena jela s Bárou za ženichem a Terka se vrátila z lyžáku a nechtěla o lyžích ani slyšet.
To je dneska mládež.
Když jsme si navlékli běžky, tak Petr zjistil, že mu boty a lyže nepasují :-(
My odstartovali a Petr si jel vyměnit domů běžky, s tím, že se sjedeme u hospody v Počáplech. Jeli jsme vedeni dvěma ledními mědvědy ke Kuněticím k mostu a pak zadem podél vodního kanálu až do Počápel.
Tam už nám v ústrety běžel Petr. Na mostku jsme se občerstvili a samozřejmě vyfotili.



Pak jsme dali ještě kolečko. Petr běžel jen s Kežem a ten najednou zůstal stát sám uprostřed bílého pole.
Ilona zděšeně křičí Kež tam zůstal sám,sám a žene se za ním a zoufale jej volá Keži, Kežíčku.
Si myslím, co blbne žádnej cizí pes tam není, řeka i silnice jsou daleko. A Ilona doplňuje svůj běh hláškou. Je tam sám, odnese mi ho nějaký orel.
Válíme se smíchy. Orel.
Ale je fakt, že myši jsou pod sněhem a Kež je velkej jak veverka.
Petra konstatuje, že je ráda, že Fredovi /ŠBO/ toto nebezpečí fakt nehrozí.
Původně chtěla jet sama bez Freďáka, ale doma jí ho nacpali, dostala vyhubováno, že se pes tolik těší, tak ať ho kouká pěkně vzít . Kombinace pole-zajíci-pes-běžky :-)
Ale Fred byl moc spokojenej a Petra, když už tolik nebláznil a netáhl tak taky.
Jíři Tadeáš ztratil čepičku, ručně dělanou, a tak se holky museli kus vrátit. Jo jen na vysvětlenou, Tadeáš je malá panenka a jezdí všude s Jiřinou. A místo sprostejch slov se musí říkat krteček.
Kačce zamrzlo na běžkách vázání a u silnice jí nešly sundat. Napadlo mě, že jí to bude muset někdo počůrat, ale u hlavní silnice se teda viditelně nikomu nechtělo.
Petra přidala historku jak se její kamarádce stalo totéž a musela do vlaku v ponožkách, protože se boty běžek ne a ne pustit.
A jako znalá a zcestovalá poradila elegantnější řešení - čaj.
Polili jsme vázání čajem a bylo to v pohodě.
Na zavěr jsem měla naplánovanou časovku okolo sadu, ale poslali mě všichni do háje a tak jsme utíkali k domovu.

Renata

Fotogalerie od Ilči