Vystoupení pro dětičky na Seči
Autor: administrator <mf21(at)seznam.cz>, Téma: Akce, Vydáno dne: 08. 06. 2016V neděli 22. 5. 2016 se vypravila skupinka agiliťáků ze Sezemic zpestřit setkání pěstounských rodin na
Seči.
Sešli jsme se v úzkém kruhu agiliťáckém po 10. hodině. Zdena s beardetama v jednom autě, Pavel s Elánem a Petra s Chestrem ve druhém a poslední posádku (samozřejmě tu nejveselejší, protože hnědí pudlí bráškové vedle sebe nemůžou být bez povšimnutí, takže si umíte představit, jak cesta probíhala) tvořili tedy Renča s Bumíkem, já s oběma pudlema, samozřejmě Jirka s Denym a Klárka se svou sádrou.
Na místo jsme dorazili dle plánu a dali se do vybalování boudiček, tahání překážek na plac a stavění parkuru.
Po prohlídce se ujala naše zkušená moderátorka Renata megafonu a mohli jsme začít. Jako první jsme dali možnost si parkur projít dětem, které si dle čísel hledaly cestu skrz překážky. Pak šlo už „do tuhého“.
První jsem se na start postavila já s Delfou. Ačkoliv jsme se snažili postavit „něco jednoduchého“, parkur nás pěkně vypekl. Na závodech by nás za takto odfláknutou stahovačku čekal zasloužený DISK. Navíc Delfa už je „zkušený“ agiliťák, takže si může prej cestu vymyslet i sám, jak mi následně ukázal. Následovala rychlá výměna pudlů a Dreamča si POPRVÉ skočil kruh v parkuru a ne pouze jako samostatnou překážku. Po zvednutí překážek si před dychtivým obecenstvem zaskákal i Elánek s Petrem, Petra s Chestrem a Jirka s Denym. Agilitní vystoupení uzavřela Klárka s vypůjčeným Elánem a teda upřímně, klobouk dolů! Trať zvládli bezchybně a troufám si říct, že by to byl i nejrychlejší čas!!!
Svou zručnost mohly předvést i děti, kdy ti starší si zaběhli rovnou sekvenci s Chestrem , kde se některým z nich běh krásně povedl. Chesík se nechal krásně vést a dosti pracoval i samostatně. Menší děti si agility zkusily s Delfáčem. Ještěže ta bílá baňka to zná a jde za tím párkem kamkoliv.
Dále jsme se blýskli i svou všestranností. Petra ukázala s Chestrem prvky z poslušnosti, Jirka s Denym předvedli parádní triky a musím uznat, že mám velkou konkurenci! Couvat po zadních neumíme, zatímco Deny to předvádí jako machr největší =).
Delfík se ale zahanbit nenechal a Denýskovy triky doplnil o cvičení, do kterého jsme zapojili i děti. Společně jsme dělali otočky, skákali po zadních, plazili a váleli sudy na písčitém povrchu (podle toho pak dětičky a původně bílá koule vypadali =D) a vzájemně si lezli na záda. A to doslova! Delfík mně a menší děti těm starším.
Nakonec jsme si střihli s Delfou překážkou dráhu utvořenou ze samotných děti. Pozadu nezůstal ani Jirka s Denym, kteří si následně pro velký úspěch dali opáčko. Na závěr jsme si zahráli hru „Na soochy“, kdy můj malý Dreamek a opět Deny obíhali stojící děti.
Na úplný konec si děti zkusily sebrat psí hovínka. Nebojte, psy jsme měli vyvenčené a stejně by se na každé z dětí nedostalo, jako rekvizita nám posloužily brambory.
Velké díky patří Renči, která je vážně vtipná moderátorka a dokáže zachránit to, co se nepovedlo nám.
Myslím, že nadšení dětí je patrné z fotek od Jirky, naše práce se všem líbila. Nadšení byli děti, tety, mamky, taťkové i psi, kteří si snadno přišli ke spoustě dobrot. Akorát my byli z toho vedra uvaření.
Zaslouženou odměnou pro nás i psy byla procházka nedaleko sečské přehrady, kam jsme se po malém bloudění přesunuli. Z plánovaných 5 km tam a 5 zpátky z toho nakonec bylo koupání psů v Chrudimce a krátký výstup na největší kopec, na který jsem v poslední době šla (Pardubice jsou prostě placka =D). Proč jsme prochajdu zkrátili? Důvod je jednoduchý, přemohl nás hlad =). Ale na důkaz toho, ž e nejsme žádné bábovky, jsme si po obídku na Pilce dali další asi hodinovou procházku lesem a místy i nelesem a pralesem.
Výlet jsme zakončili opět koupáním v Chrudimce, kde se Hardýsek od Zdeny ukázal jako pravý zachranář. Klárka ne a ne vylést z té vody, tak ji prostě musel vyštěkat na břeh a i tam ji hlídat, protože ta nezbedná holka chtěla jít opět do té „nebezpečné“ vody.
Myslím si, že se celý den povedl na výbornou, domů jsme se vraceli sice fyzicky unavení, ale psychicky odpočatí s pocitem, že to, co děláme, nemusí být jen pro naše potěšení, ale že tuto radost můžeme předávat i dál. Za pouhou hodinku jsme dokázali rozzářit dětská očka a v jejich srdcích zanechat krásnou vzpomínku.
Krásné fotky od Jirky Hosmana jsou na " RAJČETI "
ZDE !
Sešli jsme se v úzkém kruhu agiliťáckém po 10. hodině. Zdena s beardetama v jednom autě, Pavel s Elánem a Petra s Chestrem ve druhém a poslední posádku (samozřejmě tu nejveselejší, protože hnědí pudlí bráškové vedle sebe nemůžou být bez povšimnutí, takže si umíte představit, jak cesta probíhala) tvořili tedy Renča s Bumíkem, já s oběma pudlema, samozřejmě Jirka s Denym a Klárka se svou sádrou.
Na místo jsme dorazili dle plánu a dali se do vybalování boudiček, tahání překážek na plac a stavění parkuru.
Po prohlídce se ujala naše zkušená moderátorka Renata megafonu a mohli jsme začít. Jako první jsme dali možnost si parkur projít dětem, které si dle čísel hledaly cestu skrz překážky. Pak šlo už „do tuhého“.
První jsem se na start postavila já s Delfou. Ačkoliv jsme se snažili postavit „něco jednoduchého“, parkur nás pěkně vypekl. Na závodech by nás za takto odfláknutou stahovačku čekal zasloužený DISK. Navíc Delfa už je „zkušený“ agiliťák, takže si může prej cestu vymyslet i sám, jak mi následně ukázal. Následovala rychlá výměna pudlů a Dreamča si POPRVÉ skočil kruh v parkuru a ne pouze jako samostatnou překážku. Po zvednutí překážek si před dychtivým obecenstvem zaskákal i Elánek s Petrem, Petra s Chestrem a Jirka s Denym. Agilitní vystoupení uzavřela Klárka s vypůjčeným Elánem a teda upřímně, klobouk dolů! Trať zvládli bezchybně a troufám si říct, že by to byl i nejrychlejší čas!!!
Svou zručnost mohly předvést i děti, kdy ti starší si zaběhli rovnou sekvenci s Chestrem , kde se některým z nich běh krásně povedl. Chesík se nechal krásně vést a dosti pracoval i samostatně. Menší děti si agility zkusily s Delfáčem. Ještěže ta bílá baňka to zná a jde za tím párkem kamkoliv.
Dále jsme se blýskli i svou všestranností. Petra ukázala s Chestrem prvky z poslušnosti, Jirka s Denym předvedli parádní triky a musím uznat, že mám velkou konkurenci! Couvat po zadních neumíme, zatímco Deny to předvádí jako machr největší =).
Delfík se ale zahanbit nenechal a Denýskovy triky doplnil o cvičení, do kterého jsme zapojili i děti. Společně jsme dělali otočky, skákali po zadních, plazili a váleli sudy na písčitém povrchu (podle toho pak dětičky a původně bílá koule vypadali =D) a vzájemně si lezli na záda. A to doslova! Delfík mně a menší děti těm starším.
Nakonec jsme si střihli s Delfou překážkou dráhu utvořenou ze samotných děti. Pozadu nezůstal ani Jirka s Denym, kteří si následně pro velký úspěch dali opáčko. Na závěr jsme si zahráli hru „Na soochy“, kdy můj malý Dreamek a opět Deny obíhali stojící děti.
Na úplný konec si děti zkusily sebrat psí hovínka. Nebojte, psy jsme měli vyvenčené a stejně by se na každé z dětí nedostalo, jako rekvizita nám posloužily brambory.
Velké díky patří Renči, která je vážně vtipná moderátorka a dokáže zachránit to, co se nepovedlo nám.
Myslím, že nadšení dětí je patrné z fotek od Jirky, naše práce se všem líbila. Nadšení byli děti, tety, mamky, taťkové i psi, kteří si snadno přišli ke spoustě dobrot. Akorát my byli z toho vedra uvaření.
Zaslouženou odměnou pro nás i psy byla procházka nedaleko sečské přehrady, kam jsme se po malém bloudění přesunuli. Z plánovaných 5 km tam a 5 zpátky z toho nakonec bylo koupání psů v Chrudimce a krátký výstup na největší kopec, na který jsem v poslední době šla (Pardubice jsou prostě placka =D). Proč jsme prochajdu zkrátili? Důvod je jednoduchý, přemohl nás hlad =). Ale na důkaz toho, ž e nejsme žádné bábovky, jsme si po obídku na Pilce dali další asi hodinovou procházku lesem a místy i nelesem a pralesem.
Výlet jsme zakončili opět koupáním v Chrudimce, kde se Hardýsek od Zdeny ukázal jako pravý zachranář. Klárka ne a ne vylést z té vody, tak ji prostě musel vyštěkat na břeh a i tam ji hlídat, protože ta nezbedná holka chtěla jít opět do té „nebezpečné“ vody.
Myslím si, že se celý den povedl na výbornou, domů jsme se vraceli sice fyzicky unavení, ale psychicky odpočatí s pocitem, že to, co děláme, nemusí být jen pro naše potěšení, ale že tuto radost můžeme předávat i dál. Za pouhou hodinku jsme dokázali rozzářit dětská očka a v jejich srdcích zanechat krásnou vzpomínku.
Krásné fotky od Jirky Hosmana jsou na " RAJČETI "
ZDE !