Expedice Intercanis Brno 2011
Autor: administrator <mf21(at)seznam.cz>, Téma: Akce, Vydáno dne: 28. 06. 201116 dospělých, 8 dětí, pár psů a dva kočáky…
Příště si budeme muset asi domluvit vagón navíc.
Doslova jsme jako kobylky naskákali do vlaku, protože pan výpravčí, když nás viděl, tak stále dokola zmateně opakoval, rychle do vlaku, rychle do vlaku.
Jeli jsme krásně pohodlně a ten pán průvodčí….
Nevím kam na ně České dráhy chodí, protože za něj by se nemusela stydět ani Česká televize.
Milý, pohledný pán v uniformě, až jsme záviděli Kalamity, že je vlastníkem hromadné jízdenky.
V Brně po přesunu šalinou jsme začali před výstavištěm tvořit virtuální rodiny, abychom ušetřili na vstupném.
Zdena měla pocit, že máme málo tatínků, ale v INFU bylo jasně psáno, že rodina jsou dva dospělí + děti. Poměr maminek a tatínků se tam neřešil.
Z profesionálního hlediska jsme měli jasný cíl. Vidět na vlastní oči Králičí HOP.
Dokonce byl i na prodej králíček ze sportovní linie.
Tatínek byl divoký králík, ale odolali jsme.
Petru – pokladníka nejvíce zaujala cena potřeb pro hlodavce.
Měli tam totiž Áčko jen za 123,00 Kč, to naše stálo 10 000,00 Kč.
Jen malá Majda nevydržela a koupila si alespoň morčátko.
Viděli jsme plno potkánků, pak jsme proběhli pavilonem psů, kde jsme potkali španělského mastina, který vážil 105 kg.
Přestali jsme držet formaci, a po skupinkách jsme se rozptýlili po výstavišti.
Po kočičkách jsme byli u koní a pak ke kravičkám.
Mis kráva nám zůstala utajena, ale adeptek jsme viděli spoustu.
A tahle byla snad nejhezčí z celé výstavy.
Všechna zvířátka byla čisťounká a načesaná. Působili, i že jsou pohodě.
Snad aspoň tihle mají „ hezký“ život.
Pak jsme omrkli závody v ručním stříhání ovcí.
Kdo by řekl, že třeba i beardedka by se dala ostříhat za 10 minut.
Všude plno oveček, koz a prasátek.
Zaběhli jsme i k parkuru agility, abychom si nepřipadali jako barbaři.
A samozřejmě jsme i trochu zhřešili u stánků s psími nezbytnostmi.
Záda a nohy nás bolely, malá Eliška měla ruce až na zem, jak jí tížila taška s prospekty a časopisy. Sháněla totiž Lence Matuškové studijní materiál do zverimexu :-)
Před pár lety byly v Brně hitem schody k posteli, teď už nabízeli postele k posteli.
Prostě si koupíte ještě jednu menší na kolečkách pro psa a přistavíte ji k té Vaši.
Nikdo se nemačká a přesto spíte skoro spolu.
Pak se mí líbilo splachovací WC pro kočky. Macek udělá potřebu a následně se stelivový granulát propláchne dočista vodou.
Lidská pohodlnost je velmi vynalézavá. Nebo kamerky na obojek pro psy a kočky.
Malá Eliška si vyzkoušela jakou sílu má obojek „ šok“ což je její termín pro elektriku.
Původně jsme ji strašili, že ji na výstavišti uvážeme na vodítko. Nakonec byla na volno a my se Zdenou a Jířou měli celý den oči na šťopkách.
Zpátky jsme jeli vlakem, jak jinak než opět s dalším pohledným panem průvodčím a Eliška dělala různé ankety.
Např. hlasování pro průvodčího TAM, nebo pro průvodčího ZPÁTKY.
A pak jsme ještě skočili na její výmysl, že nikdy nebyla v jídelním voze a vydali jsme se přes celý vlak do jídeláku. Byl to svým způsobem i zážitek pro nás, také jsme tam nikdy nebyli. Když na nás obsluha vyvalila oči, snažila jsem se situaci zachránit slovy : „ Plníme dětské přání.“
Pán se usmál a pravil: „ Pak je to v pořádku .“
Celkově vzato vyčerpávající, ale hezká, i když ne zrovna levná neděle.
Ale za něco ty naše vydělané miliony utratit přece musíme.
V pondělí jsme se vzájemně e-mailem ujistili, že žijeme, jen Markéta se neozvala. Blázen, vzala si s sebou Káju, které je 6 let a ještě si půjčila stejně starého Kubíčka a malou tříletou Anežku. Dneska jsem ji viděla a pravila, že toho měla fakt DOST, že ani e-maily v pondělí nečetla :-)
Fotky Renata
Fotky Zdena- hodně koníků a Králičí HOP:-)
Moc povedené fotky zvířátek z Brna od Ilči Vejtasové
Příště si budeme muset asi domluvit vagón navíc.
Doslova jsme jako kobylky naskákali do vlaku, protože pan výpravčí, když nás viděl, tak stále dokola zmateně opakoval, rychle do vlaku, rychle do vlaku.
Jeli jsme krásně pohodlně a ten pán průvodčí….
Nevím kam na ně České dráhy chodí, protože za něj by se nemusela stydět ani Česká televize.
Milý, pohledný pán v uniformě, až jsme záviděli Kalamity, že je vlastníkem hromadné jízdenky.
V Brně po přesunu šalinou jsme začali před výstavištěm tvořit virtuální rodiny, abychom ušetřili na vstupném.
Zdena měla pocit, že máme málo tatínků, ale v INFU bylo jasně psáno, že rodina jsou dva dospělí + děti. Poměr maminek a tatínků se tam neřešil.
Z profesionálního hlediska jsme měli jasný cíl. Vidět na vlastní oči Králičí HOP.
Dokonce byl i na prodej králíček ze sportovní linie.
Tatínek byl divoký králík, ale odolali jsme.
Petru – pokladníka nejvíce zaujala cena potřeb pro hlodavce.
Měli tam totiž Áčko jen za 123,00 Kč, to naše stálo 10 000,00 Kč.
Jen malá Majda nevydržela a koupila si alespoň morčátko.
Viděli jsme plno potkánků, pak jsme proběhli pavilonem psů, kde jsme potkali španělského mastina, který vážil 105 kg.
Přestali jsme držet formaci, a po skupinkách jsme se rozptýlili po výstavišti.
Po kočičkách jsme byli u koní a pak ke kravičkám.
Mis kráva nám zůstala utajena, ale adeptek jsme viděli spoustu.
A tahle byla snad nejhezčí z celé výstavy.
Všechna zvířátka byla čisťounká a načesaná. Působili, i že jsou pohodě.
Snad aspoň tihle mají „ hezký“ život.
Pak jsme omrkli závody v ručním stříhání ovcí.
Kdo by řekl, že třeba i beardedka by se dala ostříhat za 10 minut.
Všude plno oveček, koz a prasátek.
Zaběhli jsme i k parkuru agility, abychom si nepřipadali jako barbaři.
A samozřejmě jsme i trochu zhřešili u stánků s psími nezbytnostmi.
Záda a nohy nás bolely, malá Eliška měla ruce až na zem, jak jí tížila taška s prospekty a časopisy. Sháněla totiž Lence Matuškové studijní materiál do zverimexu :-)
Před pár lety byly v Brně hitem schody k posteli, teď už nabízeli postele k posteli.
Prostě si koupíte ještě jednu menší na kolečkách pro psa a přistavíte ji k té Vaši.
Nikdo se nemačká a přesto spíte skoro spolu.
Pak se mí líbilo splachovací WC pro kočky. Macek udělá potřebu a následně se stelivový granulát propláchne dočista vodou.
Lidská pohodlnost je velmi vynalézavá. Nebo kamerky na obojek pro psy a kočky.
Malá Eliška si vyzkoušela jakou sílu má obojek „ šok“ což je její termín pro elektriku.
Původně jsme ji strašili, že ji na výstavišti uvážeme na vodítko. Nakonec byla na volno a my se Zdenou a Jířou měli celý den oči na šťopkách.
Zpátky jsme jeli vlakem, jak jinak než opět s dalším pohledným panem průvodčím a Eliška dělala různé ankety.
Např. hlasování pro průvodčího TAM, nebo pro průvodčího ZPÁTKY.
A pak jsme ještě skočili na její výmysl, že nikdy nebyla v jídelním voze a vydali jsme se přes celý vlak do jídeláku. Byl to svým způsobem i zážitek pro nás, také jsme tam nikdy nebyli. Když na nás obsluha vyvalila oči, snažila jsem se situaci zachránit slovy : „ Plníme dětské přání.“
Pán se usmál a pravil: „ Pak je to v pořádku .“
Celkově vzato vyčerpávající, ale hezká, i když ne zrovna levná neděle.
Ale za něco ty naše vydělané miliony utratit přece musíme.
V pondělí jsme se vzájemně e-mailem ujistili, že žijeme, jen Markéta se neozvala. Blázen, vzala si s sebou Káju, které je 6 let a ještě si půjčila stejně starého Kubíčka a malou tříletou Anežku. Dneska jsem ji viděla a pravila, že toho měla fakt DOST, že ani e-maily v pondělí nečetla :-)
Fotky Renata
Fotky Zdena- hodně koníků a Králičí HOP:-)
Moc povedené fotky zvířátek z Brna od Ilči Vejtasové